Namasté Nepál

Učitelem v nepálské škole

     Terasovitá poíčka v okolí Tilkótu

Druhý den ráno nás již v 5.00 budí čilý ruch v domě. Kolem 7. hodiny dostáváme čaj a v 9.30 je oběd (většinou dálbhát). Hlavní jídlo je zde totiž podáváno dvakrát denně. Před obědem se ještě procházíme v okolí vesnice a přemýšlíme, co nás asi čeká. V 10.00 na nás čeká ředitel a jdeme do školy. Škola začíná každý den v 10.00 a končí v 16.00.

Seznamujeme se s učitelem matematiky Góvindou, dále je tu Maite, učitel „nauky o přírodě“, a ještě dvě učitelky. Učitel angličtiny dnes chybí. Ihned zjišťujeme, že s komunikací budou problémy. Jediný, kdo anglicky trochu umí, je Góvinda a tak všechny dotazy směřujeme na něj, nicméně i tak máme dojem, že si navzájem občas nerozumíme. Když se na něco zeptáme a pak se na to samé zeptáme jinak, většinou dostaneme odpovědi, které se od sebe výrazně liší. Navíc máme pocit, že učitelé moc nevědí, co s námi. A tak to po chvíli vzdáváme, sedíme ve sborovně a sledujeme dění kolem.


     Maite, Góvinda, Lenka

Dnes učitelé vypracovávají výsledky zkoušek, které proběhly v minulém týdnu. Počítají průměry známek a zapisují je do tabulek. Děti visí na mřížích v oknech, běhají po dvoře, občas některé z dětí vtrhne do sborovny a zvědavě si nás prohlíží. Po chvíli se všechny děti shromáždí v jedné třídě a Góvinda je postupně seznamuje s výsledky zkoušek. Pak představuje nás a také děti, jedno po druhém, jejich jména a třídu, kterou navštěvují. Ve škole je celkem 44 dětí ve věkovém rozmezí od 5 do 15 let. Otevřených je 5 tříd – „nursery“ (něco jako přípravná předškolní třída) a 1.-4.třída. Zítra začíná nový rok a tak tu jsou i nové děti, které začnou do školy teprve chodit.

Ve 13.30 je hotovo a k našemu překvapení se jde domů. Do prezenční knihy máme napsat odchod v 16.00 a Góvinda nás zve k sobě domů. Chlubí se svým hospodářstvím. Je to hliněný domek obklopený políčkem. Góvindovi je 22 let a jeho denní režim vypadá tak, že ráno vstane ve 3.00, jede autobusem do Bhaktapuru (městečko vzdálené přibližně 9 km od Tilkótu), kde studuje na místní škole, poté se vrací zpět, od 10.00 učí zde ve škole a odpoledne stráví na poli. A tak to chodí den co den.

Další den jsme před desátou hodinou ve škole a jsme tu první. Děti se pomalu trousí, učitelé si dávají na čas. Opět se po sobě nechápavě díváme. Kde je nějaký řád? Kolem 10.30 přichází učitel angličtiny a tak se radujeme, že s ním snad komunikace bude snazší. Domlouváme se, že nám dnes předvede svou hodinu angličtiny ve 3. třídě. Sedíme vzadu ve třídě v malých lavicích, kde si připadáme jako obři. Děti po nás zvědavě pokukují a smějí se. Je tu 9 dětí ve věku zhruba 8-9 let. Na začátku hodiny všichni sborově pozdraví „Good morning, sir“. Celá hodina pak probíhá tak, že učitel otázkou „What’s this?“ ukáže na nějaký předmět a děti musí odpovídat. Po 45 minutách hodina končí a my se dožadujeme nějakého rozvrhu, ale dočkáme se jen tázavých výrazů v obličeji učitelů. Máme rozporuplné dojmy. Děti se honí po dvoře a čas od času některé z nich zaženou do třídy, kde se s nimi učí, hrají si nebo zpívají, ale po chvíli už učitelé opět sedí ve sborovně a v poledne Góvinda prohlásí, že je konec a jde se na „homevisit“. Dnes navštíví rodiny dětí ze školy.


Intenzivně vnímáme naši nevýhodu v tom, že neumíme nepálsky. Všechno by bylo mnohem jednodušší nebýt problému v komunikaci, kdy se navzájem nechápeme. Děti si zase mezi sebou pořád něco šuškají, ukazují si na nás a chichotají se. A my se můžeme jen usmívat. Ale nevadí nám to.

Následující den nás už ani moc nepřekvapuje, že jsme ve škole opět první. Pomalu si začínáme zvykat, že nějaký režim zde nejspíš neexistuje. Chvíli sedíme ve sborovně a prohlížíme si učebnice a pak nám učitel říká, ať jdeme učit. Já si mám vzít 3. třídu a Milan 4. třídu. Ve třetí třídě jsou děti staré 8 a 9 let, ze začátku se hodně stydí a nechtějí se mnou komunikovat. Ale pozdrav „Good morning, madam“ se jim daří na jedničku. Nejdřív se učím jejich jména, píšou mi je pro jistotu na papír. Zkouším je, co umějí říci anglicky. Ale zdá se mi, že se mi pořád smějí, protože nedokážu správně vyslovit jejich jména. Milanovi se daří obdobně, často jsou z jeho třídy slyšet výbuchy smíchu. Po skončené hodině končí i školní den, přestože je teprve poledne. Stihneme ještě alespoň obhlédnout jednu nevyužívanou třídu s myšlenkou, že bychom ji mohli druhý den uklidit.


Úklid třídy

Ráno přicházíme s předstihem a realizujeme náš plán. Poté nás čeká navíc překvapení v podobě rozvrhu, který učitelé někde našli, nejspíš proto, aby nás konečně uspokojili. Je z loňského roku, ten nový prý ještě není hotový. Pro 4. třídu začíná hodina angličtiny v 10.45 a tak Milan odchází učit. Oproti včerejším šesti dětem se dnes bude věnovat pouze dvěma slečnám. Já odcházím učit o hodinu později. Mrzí mě, že neumím nepálsky, abych dětem mohla vše lépe vysvětlit, když anglicky nerozumí skoro nic. A tak se učíme pojmenovávat obrázky. Děti se při hodině hodně smějí, když se jim nedaří si obrázky nakreslit. Nejvíce se baví při vyplňování křížovky na tabuli, když si ti nejmenší musí stoupnout na židli, aby na tabuli dosáhli.

Mezitím, co učím, Milan debatuje s Maitem a konečně zjišťuje, jak se věci mají. Momentálně je ve škole takové volnější období, jakoby prázdniny. Děti mají po zkouškách a čekají na nový rok, kdy budou nové učebnice a nový rozvrh. Chápeme to tak, že učitelé na té schůzce s rodiči nejspíš společně dohodli, že děti o prázdninách nebudou doma, ale budou trávit čas ve škole. Kdybychom toto vše věděli dříve, mohli bychom plány změnit, ale co se dá dělat, teď tu strávíme dva týdny a bohužel nebudeme mít šanci poznat normální chod školy v průběhu školního roku.

Do rozhovoru se zapojuje Góvinda a jakoby mimochodem oznamuje, že zítra nemáme do školy chodit, protože v Nepálu je plánována generální stávka, která potrvá až do neděle, a škola bude tudíž zavřená. Jsme zklamaní tou nepříjemnou shodou okolností, nicméně vymýšlíme náhradní program a těšíme se na pondělí, až se budeme moci opět vrátit do školy. To jsme však ještě netušili, že stávka nebude pouze čtyřdenní, ale potrvá téměř po celou dobu našeho zbývajícího pobytu v Nepálu.


Lenka Vlková a Milan Kohout

NEPÁLSKÉ VEČERY V RYBĚ

Nejbližší z pravidelných Nepálských večerů, které se konají obvykle druhý čtvrtek v měsíci v klubu Rybanaruby, Mánesova 87, Praha 2, se uskuteční 14. června 2012. Hosty večera na téma "DO NITRA HIMÁLAJE" budou cestovatelé Vladimír a Alice Zelenkovi. Vydáme se do odlehlých údolí Naar a Pho, kde se téměř zastavil čas.

NEPÁLSKÉ VEČERY V HIMÁLAJSKÉM CENTRU

více

Pravidelné nepálské večery se konají také v Himálajském centru - Potale, Horovo nám. 3, Praha 8, a to obvykle každé třetí úterý v měsíci. Nejbližší proběhne 19. června 2012. Hosty večera na téma "VE VÍRU TANCE" budou tanečnice Štěpánka Rysová, Lina a Lisa Dongol. Předvedou ukázky typických indických a nepálských tanců.

Hledáme dobrovolníka pro projekt Úsměv z Nepálu

Jedná se převážně o administrativní činnost. Zájemci pište na email matustikovam@volny.cz.

ÚSMĚV Z NEPÁLU - Další skupinka dětí k adopci

Další skupinka dětí je pro Vás již připravena na našich webových stránkách. ... více

Dobrovolníci pro projekt Vzdělání pro Nepál

Hledáme dobrovolníky ochotné pomoci s výukou angličtiny v Nepálu. Více informací najdete pod projektem Vzdělání pro Nepál v sekci Dobrovolníci. ... více

Dobrovolníci pro Nemocnici

Hledáme dobrovolníky z řad zdravotnického personálu, především lékaře, pro nově postavenou nemocnici ve vesnici Rádžbás v distriktu Kavré. Zájemci pište na email renata.lazanska@email.cz.