Namaste Nepal

Prezident nepálské nadace DCWC - Akka Lama (*1978)

Akka Lama
Akka Lama je umělec, jehož životním posláním a zároveň povoláním je malovat thangky, tibetské posvátné meditativní obrazy. Tento nepálský občan navštívil v první polovině března 2004 Prahu, aby tu uvedl výstavu „Umění tibetské thangky“.
 

Co nám můžete o sobě prozradit?

Je mi 27 let, narodil jsem se v západní části Nepálu a již několik let žiji v Káthmándú. Jsem malíř, maluji thangky, stejně jako většina členů mé rodiny. Jsem také obchodník, protože thangky prodávám ve svém obchodě. Navíc se snažím pomáhat chudým lidem, proto jsem založil dobročinnou organizaci Centrum pro rozvoj dětí a žen.
 

Jste z kmene Tamangů. Jaká je to národnost a kde Tamangové v Nepálu žijí?

Většina žije v západním Nepálu, zbytek hlavně v horách. Hodně jich je také v Káthmándú, to jsou většinou obchodníci. Jsme tibetský kmen, naši předkové přišli v dávných dobách z Tibetu do Nepálu. Jazyk je velmi podobný tibetštině, máme stejné knihy, umění, jsme buddhisté a hodně Tamangů žije v klášterech.
 

Znamená to, že Tamangové jsou Tibeťané?

Jsou si hodně podobní; základ je společný, ale v některých věcech se liší, nejsou to zcela Tibeťané.
 

Jaká používáte jména pro muže a ženy, tibetská nebo nepálská?

Většinou tibetská, ale když jde Tamang do nepálské hinduistické školy, většinou přijme nepálské hinduistické jméno. V Nepálu je hodně buddhistů i hinduistů, kteří spolu žijí v míru a toleranci, všichni slavíme společně svátky. My Tamangové mluvíme svým vlastním jazykem, který je hodně blízký tibetštině. Naše domácí jména jsou tibetská, ve škole přijímáme jména hinduistická jako Krišna nebo Síta. Hinduistické jméno je registrační, používá se na úřadech, na školním vysvědčení, je uvedeno v cestovním pasu.
 

Vaše jméno je Akka, to přece není tibetské...

Když jsem se narodil, dal mi lama jméno Päma a matka jméno Eka. Když jsem šel do školy, byl tam již chlapec stejného jména. Pro rozlišení mi změnili Eka na Akka. Je to zvláštní jméno, ani nepálské, ani tibetské. Dosud jsem se v Nepálu s takovým jménem nesetkal. Je zcela výjimečné.

 

Kolik Tamangů žije v Nepálu? A čím se živí?

Tamangové jsou možná největší národnostní menšinou v Nepálu, někde jsem četl, že každý pátý Nepálec je Tamang. Většinou jsou to zemědělci, ale také pracují jako nosiči nebo dřevorubci. Hodně je jich v klášterech. Jsou buddhisté, všechny jejich významné životní události od narození až do smrti jsou spojeny s obřady v chrámech a klášterech. Je mezi nimi také hodně umělců, hlavně malují thangky a vyrábějí koberce.
 

Kdy jste začal malovat?

Můj otec je umělec, maloval thangky. Začal jsem se u něho učit už jako malý chlapec. V šesté třídě jsem namaloval Buddhu. Když maluju, jsem šťastný. Vybral jsem si toto povolání, protože v podstatě celá moje rodina maluje thangky. Můj otec je příliš starý, už nemaluje, můj starší bratr je mnich, strávil rok v klášteře, pak se vrátil a maluje, také mladší bratr maluje thangky. Můj strýc patří k nejvýznamnějším nepálským umělcům a většina jeho rodiny také maluje thangky.
 

Pokračoval jste ve studiu thangky v nějakém klášteře?

Když jsem skončil školu, studoval jsem buddhismus a malování thangky u lamy Damčhöje. Šest měsíců byl mým mistrem také Thubtän Cchering Rinpočhe. Je to ňingmapovský mistr. Hodně mě naučil, zná mnoho tibetských knih a učení o thangkách.

 

Máte nějakou příručku nebo učebnici podle které malujete, nebo musí být všechno jen v mysli a v srdci?

Není jen jedna učebnice, musíme znát mnoho tibetských knih, nejen vědět, ale i cítit. Všechno mám v mysli - celkovou představu, figuru, barvy… Když třeba maluji Čänräziga, musím vědět, že má čtyři ruce, co v každé ruce drží, že musí mít bílé tělo, nejdůležitější ale je mít neustále na paměti, co vyjadřuje, že je to bóddhisattva soucítění… Vědět, co znamená hlavně duchovně.
 

Rozumím, musíte o té postavě, kterou zobrazujete, vědět všechno - gesta, barvy… Ale thangka, to jsou spousty detailů, malých dílčích zobrazení. Máte je všechny ve své mysli?

Ano, když začínám, musí mi přijít na mysl všechny tyto detaily. Teprve pak to přechází do rukou, a bývá to hodně obtížné. Výsledek je někdy lepší a někdy bývá horší, avšak všechno vždycky pramení z duchovního rozpoložení.
 

Kolik asi druhů různých thangk můžete malovat? Deset, dvacet, sto...

Nevím. Možná tisíc… Musím se dívat na obrázky, číst posvátné knihy, z nich mi přichází poznání a inspirace. Existují stovky barevných odstínů, předpisy, jak je užívat. Obvykle to přichází samo, vím, jak co vyjádřit, ale někdy musím hovořit s vysokým lamou a být s ním v kontaktu.
 

Kdo jsou vaši zákazníci?

Své thangky prodávám většinou do klášterů a chrámů. Do mého obchodu přicházejí také turisté a někteří si thangky kupují jako suvenýry.
 

Děláte jenom thangky, nebo také umíte fresky, malby na stěnách?

V tom není žádný podstatný rozdíl, jestli děláš thangku nebo fresku. Když umíš namalovat thangku, můžeš taky malovat na stěnu, a naopak.
 
 

Specializujete se na malbu thanegk. Zkoušel jste někdy také něco jiného, třeba portrét, zátiší nebo krajinu?

S portrétem bych asi měl problémy, nestudoval jsem to, zátiší nebo krajina by asi byly snadnější, ale zatím jsem to nezkusil.
 

Váš český přítel Tomáš nám řekl, že jste lama. Je to pravda?

Já jsem mnich, studoval jsem několik let, ale musím ještě složit nějaké zkoušky a dokončit klášterní vzdělání.
 

Ještě se chceme zeptat na vaši další aktivitu, pomoc ženám a dětem v Nepálu. Můžete nám něco říci o vaší nadaci?

Procestoval jsem téměř celý Nepál, zvláště horské oblasti, kde je nejvíce buddhistických klášterů. Poznal jsem hodně bídy a přemýšlel jsem, jak pomoci chudým lidem. V roce 2000 jsem potkal dva Švýcary a viděl jsem, že mají stejné zájmy a cítění jako já, stejné srdce. Společně jsme založili dobročinnou organizaci Centrum pro rozvoj dětí a žen (Development of Children and Women Center, DCWC), které organizuje humanitární pomoc pro nejchudší, především ženy a děti.
 

Jaký druh pomoci realizujete?

Snažíme se dětem pomoci navštěvovat školu a získat kvalifikaci a tím i lepší zaměstnání, zajišťujeme jim ošacení a zvláště přikrývky, poskytujeme nejrůznější pomoc lékařskou i kulturní. Získáváme sponzory, zajišťujeme učitele. V loňském roce jsme uspořádali výstavu tibetského umění a thanegk ve Švýcarsku. Prodali jsme thangky za 7500 amerických dolarů, za které byla vybudována škola v Nagarkótu. Podobná výstava ve Velké Británii přinesla 1100 liber, které jsme použili na financování projektu vzdělávání žen.
 

Víme, že vy jste presidentem DCWC. Kolik máte spolupracovníků a kde získáváte prostředky?

Zaměstnáváme dva pracovníky, Nepálce. Většinu práce vykonávají dobrovolníci, asi patnáct lidí, kteří obětují své volno, soboty, neděle a svátky. Pracuje pro nás například lékař, který je velmi důležitý. Já také dělám tuto práci dobrovolně. Naše nadace je financována především z darů od lidí z Evropy a Spojených států.
 

Jaká je souvislost mezi výstavou thanegk v Praze a vaším centrem? Proč jste přijel do Prahy?

Loni v dubnu byl Tomáš se svými přáteli v Nepálu, zajímali se o naši práci a chtěli nám pomoci. Když se Tomáš vrátil do Čech, uspořádal výstavu, která by pomohla potřebným lidem v Nepálu.
 

Podle rozhovoru uveřejněného v časopise Tibetské listy (č. 23 - jaro 2004) pod názvem „Na slovíčko s… malířem Akkou. Text a foto: Ing. Ľubomír Sklenka (www.lungta.cz)