Namaste Nepal

Tibetská thangka

Thangka je vyšívaný nebo malovaný svitkový obraz. Původně sloužil poutníkům jako ochrana před nehodami a potulným učitelům jako názorná pomůcka při výkladu buddhismu.

Od dávných dob buddhističtí lamové používají svitky s těmito uměleckými díly při svých obřadech, při nichž vzývají rozličná božstva a další postavy na nich zobrazené. Později byly thangky používány v modlitebnách buddhistických chrámů a mnišských celách ke kultovním účelům a meditační vizualizaci. Slouží rovněž jako dekorační předměty. Thangky jsou díky jejich duchovnímu i estetickému významu známy po celém světě. Kdo si nechá thangku zarámovat do brokátové látky a pověsí si ji na zeď, tomu podle tradiční víry přináší štěstí.

Zelená Tára zahání démony

Původ thanegk je přisuzován samotnému Buddhovi, který načrtl tři zvířata vzájemně se kousající do svých ocasů, čímž vytvářejí kruh. Existuje domněnka, že umění kresby thanegk se rozšířilo z Nepálu do Tibetu v 7. století díky nepálské princezně Bhrkutí, která se stala jednou z manželek krále Songcäna Gampo, sjednotitele Tibetu. Tradice kreslit thangky zakořenila v Tibetu a dnes není omezena jen na oblast Tibetu a tibetských komunit, ale i dalších národů, které se při přijetí tibetského buddhismu naučily tomuto umění, jako např. Tamangové, Šerpové, Névárci a další obyvatelé Nepálu.

Dvanáctihlavý a tisíciruký Avalókitéšvara

Thangky se kreslí již tradičně na bavlněné plátno nebo hedvábí barvami získávanými na přírodní bázi. Základ tvoří prášek z rozdrcených kamenů, do něhož se přidá latex z rozvařených listů a smíchá s džarmou, druhem klovatiny získané vyvařením jačí kůže, která zajistí trvalou stálost barev. Takto připravované barvy jsou velmi drahé, nejvíce pak zlatá, do níž se v závěrečné fázi přidává 24karátové zlato. Ke kontrole, zda bylo použito pravého zlata, je nutné dát thangku na slunce. Když ji zastíníme a zlatá barva přestane jasně zářit, jedná se o pravé zlato. Kvalita a cena thanegk narůstá postupným ztmavováním jednotlivých barev v ploše a propracováním jemných detailů. Pro buddhisty mají thangky religiózní hodnotu, zatímco milovníci umění oceňují jejich estetické provedení.

Jak se kreslí thangka

Ikonografická pravidla pro kresbu určují staré tibetské knihy. Podle nich musí postavy jednotlivých božstev na thangkách mít předepsaný počet rukou či barvu tváře, dány jsou jejich pózy, gesta i výrazy a symbolické předměty, které drží. Způsob ztvárnění všeho ostatního záleží na subjektivním přístupu každého umělce, a proto je každá thangka originálním dílem.

Ikonometrický obraz postavy Buddhy, jejíž proporce jsou předem určeny (vlevo). Tužkou předkreslený obraz stejné postavy na vznikající thangce podle ikonometrického obrazu (vpravo).

Proces kresby thangky je velmi dlouhý a pracný, obvykle trvá několik měsíců, než je dílo dokončeno. Když je nově vznikající thangka určena k náboženským účelům, její tvorba je ještě náročnější, protože na plátno pod barvu musí být napsány modlitby a mantry, které jsou opisovány ze starých tibetských knih.

Motivy, které se nejčastěji objevují na thangkách, jsou život Buddhy, kolo života a mandala. Dále zobrazují buddhistické světce, bódhisattvy i nejrůznější ochranná božstva.

Život Buddhy

(vlastním jménem Siddhártha Gautama, 563 – 483 př. n. l.)

Před dávnými lety žil v Lumbini v jižním Nepálu král, který se jmenoval Šuddhodhan. Se svou ženou, královnou Májadéví, neměli po dlouhý čas děti. Proto byli velmi smutní.

Jedné noci se královně zdálo o bílém slonovi. V jeho podobě navštívil královnu samotný Buddha a vstoupil do jejího klína. Poté královna otěhotněla. Jednoho dne se vydala navštívit své rodiče a při odpočinku v krásné zahradě porodila syna, který vzápětí udělal sedm krůčků. Na obloze se objevili bohové a bohyně a jásali nad narozením Buddhy. Za sedm dní jeho matka zemřela a pečovala o něho macecha. Jeho otec mu dopřál vzdělání hodné prince; věnoval se umění, jízdě na koni, šermování, lukostřelbě i plavání. Měl laskavou povahu a byl velmi přemýšlivý. Netoužil po majetku, avšak král chtěl, aby se jeho syn stal mocnějším panovníkem než byl sám.

Aby byl jeho syn šťastný, nechal postavit mnoho rozsáhlých zahrad a zval zpěváky a tanečníky, aby mu předváděli své umění. Oženil ho s krásnou princeznou Jašódharou, která porodila syna Ráhula. Ale nic z toho neučinilo Buddhu šťastným. Jednoho dne vyšel ven z paláce a uviděl starce. Přítel mu vysvětlil, kdo je onen muž. Tím si uvědomil, že lidé stárnou, jsou nemocní a umírají a posmutněl. Potom uviděl mnicha hledajícího osvícení. Chtěl objevit příčinu utrpení a cestu jak dosáhnout osvícení.

Jedné noci uviděl na ulici strastiplnou scénu: množství spících těl, přeházených přes sebe, že vypadaly jako mrtvoly. Stal se ještě zarmoucenějším a rozhodl se opustit nádheru paláce, aby hledal příčinu lidského utrpení. Vydal se daleko ze své země, meditoval a naslouchal mnoha učitelům. Ale nenašel žádnou reálnou věc, kterou by si přál naučit. Proto se po dalších šest let zaměřil na asketický život v meditacích. Zeslábl a zhubl, že vypadal jako kost a kůže. Tím se naučil, že pro jakoukoli činnost je potřeba energie. Začal jíst a pokračoval v meditacích. Konečně dosáhl osvícení a putoval po různých krajích a kázal lidem. Po třiceti letech šíření buddhistického učení dosáhl nirvány, opustil tento svět a vrátil se na oblohu.

Kolo života

podrobně znázorňuje podstatu buddhistické víry včetně převtělování duší. Názorným způsobem vysvětluje teorii reinkarnace. Forma, v níž se bytost znovu narodí, závisí na jejích touhách a modlitbách. Rovněž na množství dobrých skutků a hříchů v minulém životě, kterým je určena karma každého jedince. Jeho utrpení má vliv na celý živý vesmír. Kolo života drží bůh smrti Jama.

Ve středu kola jsou kohout, had a prase, symbolizující tři “jedy“: prase představuje nevědomou dualistickou mysl, nevědomost umožňuje vznik averze (had) a lpění (kohout). Tyto jedy udržují bytost v cyklické existenci (sanskrtsky samsára), plné utrpení.

V dalším soustředném kruhu jsou zobrazeny bytosti směřující pomocí duchovní praxe k realizaci i ty, které upadají zpět do nového zrození v šesti stavech podmíněné existence. Tyto stavy jsou zobrazeny v nejširším soustředném kruhu. Tři horní výseče ukazují svět bohů, polobohů a lidí. Výseč vpravo ukazuje oblast prétů, stále neuspokojených "hladových duchů", dole je pekelný svět, vlevo svět zvířat. Pouze lidský svět umožňuje dosažení realizace.

Vnější kruh symbolizuje dvanáctičlenný “řetězec vzájemně příčinného vznikání“. Ten vysvětluje, jak každá dualistická zkušenost nepochopením reality a lpěním na představách vytváří konstrukce v otevřeném prostoru prvotní bdělosti a tím i iluzi podmíněného bytí v šesti stavech.

Mandala

znamená sanskrtsky kruh a do tibetštiny se překládá jako kjilkhor, tj. kruh kolem středového bodu. Tato základní forma se opakuje ve všech podobách mandaly a objevuje se již v půdorysu pohanského chrámu v Indii. Jako stánek bohů byl chrám zároveň zobrazením jejich nebeského trůnu – nebeské hory, jejímž promítnutím do roviny vznikl kruh.

Mandalu lze chápat jako symbolické vyjádření vesmíru ve dvojím smyslu: na jedné straně odráží strukturu fyzického kosmu, což odpovídá představě nebeské hory, a na druhé straně je mandala také odrazem duševního světa člověka. Jako názorný psychogram se stala názornou pomůckou především při tantrických meditacích.

Slouží jako vizuální pomůcka pro soustředění a vnitřní meditace vedoucí k dosažení chápání a aktivaci sil. Mandala je grafické vyjádření takového procesu, jakýsi diagramový meditační vzor. Mnohonásobné “ohnivé“ kruhy vadžra obklopují čtverec uprostřed, tzv. “svatý palác“, což znázorňuje sjednocování protikladů meditujících na nelehké cestě do svého nitra.
Avalókitéšvara (tibetsky Čänräzig) je bódhisattva soucítění, jeho reinkarnací je dalajlama.

Bílá Tára (tibetsky Dolma Kar) představuje mateřský prvek plodnosti a soucítění. Spolu se zelenou Tárou (tibetsky Dolma Džang), patronkou Tibetu, která představuje mateřský prvek slitování a soucítění, jsou nejvyššími tibetskými ochránci.

Bílá Tára byla původně čínská princezna Weng-čcheng a zelená Tára nepálská princezna Bhrkutí. Obě se staly manželkami prvního tibetského krále Songcän Gampa, který v 7. stol. sjednotil tibetské kmeny.

Bódhisattva označuje jedince, který dosáhl osvícení, ale dobrovolně se vzdal nirvány, aby mohl ostatním ukázat správnou cestu k jejímu dosažení.

Buddha Šákjamuni (tibetsky Šákja Thubpa) zakladatel buddhismu, je historický Buddha Gautama, který žil v Indii kolem r. 500 př. Kr.

Mahákála (tibetsky Dharmapála) je bódhisattva bohatství a ochránce učení a nauk. Existuje mnoho různých Mahákálů, jejichž vůdcem je hlavní Mahákála Maňing.

Sdružení Namasté Nepál prodává všechny druhy thanegk. Byly nakresleny nejlepšími umělci v nepálském Káthmándú. Jejich zakoupením můžete přispět k financování aktivit nepálské nadace Development of Children and Women Center.


Můžete se podívat na náš katalog thanegk. Bližší informace na obchudek@namastenepal.cz