Namaste Nepal

Geografie

Severní část země vyplňuje mohutný hřeben Himálaje, nejvyššího horstva naší planety, které vděčí za své jméno sanskrtským slovům him (sníh) a álaj (domov). Jako mohutná hradba zadržující životodárné monzunové deště na jejich cestě od Indického oceánu do nitra Asie se táhne v délce 2500 km a šířce až 300 km na území pěti států: Pákistánu, Indie, Nepálu, Číny a Bhútánu. Je tvořeno převážně žulovými či metamorfovanými masivy s mohutným zaledněním; největším nepálským ledovcem je Ngozumpha v oblasti jezer Gokjo pod Čho Oju.

Vysokohorské klima se vyznačuje dlouhými a chladnými zimami. Sněžná hranice na území Nepálu spadá do 4500 m. Jižní svahy Himálaje s dostatkem srážek jsou pokryty bujnou zelení mlžných lesů s nespočetnými druhy kvetoucích orchidejí. Nad nimi místy až do výšky 4000 metrů vyrůstají pěnišníkové lesy, jež se každé jaro odějí do hávu pestrobarevných květů. V nižších polohách ustupují lesy terasovitým políčkám s nejrůznějšími obilninami.

Horský masiv Himálaje ohraničuje na západě údolí Indu a na východě Brahmaputry. Další významné toky rozdělují hlavní himálajský hřeben na Západní Himálaj, za řekou Kálí pokračuje v Nepálu Centrální Himálaj, na který za Tístou navazuje Východní Himálaj. Vnější Himálaj, dosahující výšek kolem 3000 metrů v pohořích Siválik a Mahábhárat, vystupuje z plošin na severu Indoganžské nížiny ve výškách okolo 100 metrů, kterým se na jihu Nepálu říká téraje. Téraje jsou štěrkohlinité nebo štěrkopíščité ploché náplavové kužele himálajských toků, které při přechodu do nížiny prudce zmírnily svůj spád a ukládají zde značné množství plavenin. Přirozenou vegetaci této vlhké a horké nížiny s velmi vysokými teplotami tvoří monzunové lesy a zatravněné louky. Původní vegetace byla díky intenzivnímu zemědělství téměř vymýcena.

V Nepálu leží 9 osmitisícových vrcholů: nejvyšší hora světa Everest (nep. Sagarmáthá, 8850 m), Káčaňdžunga (8586 m), Lhoce (8516 m), Makálu (8463 m), Lhoce Šar (8400 m), Čho Oju (8201 m), Dhaulágirí (8167 m), Manáslu (8163 m) a Annapúrná (8091 m).

Vysokohorská údolí byla osídlena v poměrně nedávné době převážně národy přicházejícími z Tibetu.

Nejvíce srážek spadne v období jihozápadních monzunů přicházejících od Indického oceánu od května do září, roční úhrn je největší v térajích – až 2500 mm – a klesá s nadmořskou výškou – 250 mm na hřebeni Himálaje.

Ve středních polohách rostou opadavé lesy s bambusovými porosty, které ve vyšších polohách přecházejí v jehličnaté lesy a pěnišníky, šplhající až do výšek přes 3500 m. Velkým problémem je odlesňování lesních oblastí, které má za následek erozi horských svahů a zaplavování údolí bahnem.

K ochraně vzácných druhů vysokohorské flory i fauny bylo na území Nepálu zřízeno 7 národních parků.

Mezi Himálajem a pohořím Mahábhárat se rozkládá pásmo kotlin a širokých údolí, z nichž největší je hustě zalidněné Káthmándské údolí s příjemným subtropickým podnebím. Jedná se o dno bývalého jezera.

Horské řeky protékají hlubokými kaňonovitými soutěskami. Mají nevyrovnaný spád, maximální vodní stavy jsou v období letního monzunu.

Nepálské regiony

údolí Cchum