Namaste Nepal

Kultura a umění

Řezbářství

Vyřezávání dřeva má v zemi pod Himálajem dlouhou tradici. Nikde jinde na světě není dřevo jako architektonická součást tak znamenitě využíváno. Jednotlivé střechy chrámů se zvedají jedna nad druhou, jejich dřevěné korpusy zakrývají pouze pozlacené římsy. Pagodovité chrámy pokrývají několikapatrové střechy, což je unikát nepálské architektury. Jako hlavní materiál na stavbu nepálských chrámů je použito dřevo z listnatého stromu Shorea robusta, jehož mohutné kmeny kdysi porůstaly celé území nížinaté části Nepálu – terají. Řezbářstvím se zabývají především Névárové, původní obyvatelé údolí Káthmándú, a tak není divu, že s nejcennějšími soubory jejich prací se setkáme právě v nepálské metropoli a jejím okolí.

Samotné nepálské hlavní město Káthmándú odvozuje své jméno ze slov kastha, což znamená chrám konstruovaný z kmenu stromu, a mandap, označující plošinu určenou pro náboženské obřady. Kasthamandap je nejstarší stavbou ve městě, které podle ní bylo pojmenováno. Tento napůl chrám, napůl obytný dům, který stojí na jihozápadním cípu známého náměstí Darbár, pochází z 12. století a podle legendy bylo na jeho stavbu použito dřevo pouze z jediného stromu.

V Nepálu se nejčastěji můžeme setkat s řezbami vytvořenými na dřevěných součástích hinduistických chrámů a svatyní. Někdy jsou k vidění jen v podobě miniatur na tenkých prknech představující jakési symbolické vyjádření okázalé výzdoby bohatých svatostánků. Jindy ohromují nesrovnatelnými podrobnostmi na krovech podpírajících střechy chrámů, například když představují pár bohů stojící bok po boku, jejichž vlasy jsou dlátkem neznámého mistra propracovány do nejmenších detailů. Postavy nejrůznějších božstev jsou ztvárněny obvykle v životní velikosti. Často mají několik rukou nebo se vlní ve víru tance a působí velmi okouzlujícím dojmem.

Pod nimi jsou mnohdy vyřezány erotické výjevy, které mohou vzácně být i hlavním výjevem na trámu. Nenajdeme je ovšem na všech nepálských chrámech, ale pouze na několika z nich, zejména v Káthmándú, Patanu, Bhaktapuru a Kirtipuru. Záměr jejich vytvoření je nejasný.

Někteří badatelé se domnívají, že erotické scény hrají určitou roli při ochraně chrámů. Jiné teorie předpokládají, že jsou jednoduše zobrazením důležité části životního cyklu a jednoznačně odpovídají Šivově roli velkého stvořitele podobně jako tyčící se lingamy a tajemné napodobeniny ženského lůna okolo mnoha chrámů. Lůna jsou symbolem kosmických vod a lingamy představují lotosy nově vznikající mimo tyto vody. Tyto symboly lze rovněž najít vyřezané na trámech přímo nad erotickými řezbami.

Pečlivé studium nepálského erotického umění odhalí velmi zajímavé pozice a jejich značná pestrost může až překvapit. Z některých z nich vyřazuje bohatý smysl pro humor. Mnohé najdeme pouze v jediném exempláři, jiné se často opakují. Scény, které by v jiných částech světa mohly být pokládány za nemravné až nestoudné, jsou zobrazeny s aurou posvátnosti, snad na základě víry, že náboženské cítění není možné při pohledu na svět růžovými brýlemi. Není zobrazován sexuální styk jen mezi mužem a ženou, ale i člověka se psem, opicí či koněm nebo koitu zvířat. Vzácné nejsou ani scény ze skupinového sexu.

V Nepálu byl vytvořen unikátní systém erotičnosti, s jakým se nikde jinde na světě nesetkáme. Erotické výjevy na chrámech jsou považovány za speciální druh umění. Vůbec se nejedná o pornografii. Jsou bezchybné a neškodné, slouží i ke vzdělávacím účelům před i po svatbě, v žádném případě nejsou obscénní ani vulgární.